Po sobotním domácím duelu s ligovou rezervou Slovácka vládla nejen ve frýdlantské šatně, ale také i na hlavní tribuně, velká euforie. Domácí 1. BFK se proti výborně organizované obraně soupeře nemohl po celý zápas prosadit. Až se to zlomilo v nastaveném čase….
To nejprve po dlouhatánském výkopu brankáře Prepsla zaváhal v souboji s Teplým hostující stoper Onouha a náš forvard chladnokrevně zavěsil k pravé tyči. Tím nám vykřesal jiskřičku naděje, která nakonec zaplápolala v poslední možné vteřině. Běžela třetí minuta nastavení, když rohový kop Hajnoše přistál přesně na hlavě gólmana Prepsla a míč z jeho hlavy skončil u levé tyče Andresovy brány. Srovnáno 2:2!! Rozhodčí Řezníček už jen nechal hosty rozehrát ze středového kruhu a svým posledním písknutím do píšťalky utkání ukončil. Neskutečná euforie. „Tak, a teď už můžu v klidu skončit s kariérou,“ usmíval se frýdlantský gólman, kterého jsme si pozvali k pozápasovému rozhovoru.
Ještě ale než jsme položili frýdlantskému brankáři první otázku, ten stále příjmal gratulace od odcházejících fanoušků. „Kekso….já opravdu smekám,“ hlásil jeden z nich zpoza plotu.
Vidím, že těch gratulací bude po zápase asi více, ale pojďme se vrátit ještě k průběhu utkání, které se spíše vyvíjelo lépe pro našeho soupeře…
Z mého pohledu byl první poločas vyrovnaný. Mladí kluci Slovácka jsou vždy velice silní na míči, což se nakonec potvrdilo i v tomto zápase. Nějakou vyloženou šanci si ale oni nevytvořili. Ve druhé půli ta hra pokračovala stejně, tedy až do jejich prvního vstřeleného gólu, kdy se prosadili takovou tečovanou střelou. Ti mladí kluci si za takového stavu vždy začnou ještě více věřit, takže pak to pro nás bylo hodně těžké. Kluci lítali po hřišti bez balónu, soupeře rázem bylo plné hřiště. Pak ze skrumáže dali na 0:2 a už to s námi vypadalo docela blbě. Navíc to bylo z naší strany takové mdlé a bez šancí. Bylo to nejspíš tím, že zkrátka soupeř hrál opravdu velice dobře.
Pak utkání dospělo k závěrečným minutám a tam přišly tvé chvíle…
No (smích). Je pravdou, že já to někdy během utkání s těmi výkopy až přeháním, ale tohle k tomu vyloženě vybízelo, jelikož jsme šli do rizika a vpředu jsme měli tři útočníky. Už přesně nevím, jak to bylo, ale vím, že jsem chytil míč a má první myšlenka byla dát jej pak co nejdál. Kuba Teplý je v těch osobních soubojích velice silný. Míč se dostal k němu a pak už jen prokázal tu svou kvalitu, když chladnokrevně zavěsil.
V té chvíli zbývalo do konce zápasu ještě nějaké dvě minuty nastavení…
Byl tam roh a já vždy, když je to o ten kontaktní gól, tak pádím dopředu. V té chvíli jsem vzíval všechny tam nahoře, abychom dostali možnost nějaké té standardky a já mohl vyrazit k jejich bráně. Mě to vpředu hrozně baví, jelikož v té své kariéře jsem tam toho moc neodehrál. Před zahráním rohu jsem věděl, že jej bude kopat Vojta Hajnoš, který je levák, takže ten míč půjde od něj nejspíš někde na zadní tyč. Zůstal jsem tedy více odskočený a pak mě ten míč prostě nějak našel. Já říkám, štěstí.
Tohle ale nebyl tvůj první gól v kariéře, že?
Jo, dával jsem už gól v divizi proti Heřmanicím, ale tam jsem nastoupil jako útočník. Tahle branka proti Slovácku je má vyloženě první v roli brankáře.
Asi se o tom gólu bude dlouho povídat…
(smích) To asi ano, budu si to teď nějakou tu chvíli užívat. Vždyť já ani nevím, jak se takové branky slaví. Zmohl jsem se pouze na to, abych se rozeběhl zpátky do své brány. Asi mě to dojde všechno později. Je to ale pro mě taková životní meta, jelikož jsem si strašně přál, abych ještě v té své kariéře dal gól jako brankář. Několikrát jsem tomu už byl i blízko, bohužel míč skončil těsně vedle, nebo na tyči. Teď jsem rád, že jsem si ten sen splnil a už můžu v klidu asi ukončit kariéru.
Jaké jsou vůbec pocity ve vás. Berete to jako bod z venku, nebo už to máte nastavené tak, že hrajete doma?
Pár tréninku jsme tady už absolvovali, takže není to pro nás zase až tak úplně cizí prostředí. Myslím si, že nás tady lidé přijali úžasně. Já to osobně beru tak, že zkrátka vím, jaká je situace s fotbalem ve Frýdlantu, takže se k tomu stavím pragmaticky. Nijak si s tím nelámu hlavu, jsem prostě rád, že tady ta třetí liga může být. Jedno je ale jisté, že bez pomocné ruky Čeladné, by tady už mužský fotbal nebyl.
