„Jsem se ziskem tří bodů samozřejmě spokojen,“ usmíval se po zápase v útrobách stadionu frýdlantský trenér Martin Šrámek. Jeho tým právě před pár minutami zdolal na svém hřišti Vítkovice 2:1 a získal tím vůbec první premiérové body v Moravskoslezské fotbalové lize. „Každé vítězství potěší, hlavně to první ve třetí lize, ale myslím, že to nebylo dnes to nejdůležitější,“ zdůraznil Šrámek, který se pak rozvyprávěl.
„Podle mě bylo nejdůležitější to, že se ten zápas vůbec odehrál, protože tady parta nadšenců táhne zdejší fotbal už několik let. Jdeme do třetí ligy s vůbec nejmenším rozpočtem. Jako ta obětavost fanoušků, vedení klubu a hlavně Olina Čunty, který i když ta situace nebyla příznivá, tak shání na provoz peníze. Fanoušci tady malují kabiny, aby to bylo trošku alespoň pro ta hostující mužstva důstojné. Dnes bylo tedy pro mě nejdůležitější to, že se ten zápas vlastně odehrál. Samozřejmě chci poděkovat všem fanouškům, kteří na utkání s Vítkovicemi přišli. Bylo jich tady mnoho, a to i přesto, že počasí nebylo celý den moc ideální. Lidi zkrátka přišli, byli zvědavi, podpořili nás a my jsme to pak dotáhli do vítězného konce,“ řekl frýdlantský lodivod.
Co k samotné hře, trenére?
Tak samozřejmě to byl hlavně boj. Nikdo z týmů nechtěl udělat chybu. Myslím si, že v prvním poločase jsme hráli velice dobře. Dali jsme z brejku gól, nastřelili i břevno. Bohužel jsme vzadu udělali chybu, kdy jsme udělali neříkám že vyloženě zákrok, ale spíš bych to nazval koordinační chybou, kdy jsme v rohu šestnáctky při odkopu míče nakopli vítkovického hráče. Myslím si, že se takové situace musí v šestnáctkách řešit chytřeji. Ale nabádal jsem kluky, že je to pořád 1:1, a že musíme jít dál. Ta naše lavička je hodně silná, že průběh zápasu při únavě soupeře zvrátíme, což se nakonec i podařilo. Naši náhradníci hru oživili, dali jsme krásný gól ze standardky a po brejcích jsme měli ještě pár příležitostí. Myslím si, že hlavně vzadu jsme byli kromě jedné střely, kterou Kuba Švrčina vytěsnil, hodně pevní. Vítkovice jsme do ničeho nepustili. Ten závěr jsme už fantasticky zvládli, kdy jsme míč drželi několik minut na jejich půli. Hosty jsme tak stále měli na dostřel naší branky.
Máš rád takto vypjaté zápasy, nebo si spíše libuješ v rozhodnutých duelech?
Mám samozřejmě radši ty vypjatější. Je to dobré především pro diváky, když se na hřišti stále něco děje, jsou tam vidět emoce. Dnes to byl navíc první zápas v historii frýdlantského klubu ve třetí nejvyšší soutěži, hrálo se proti Vítkovicím, kde některé kluky známe. Bylo to vyhrocené a ostré, to však ke sportu patří. Pro nás to bylo o něco emotivnější, jelikož oni si tu třetí ligu koupili, kdežto my si ji na hřišti vykopali.
Byl to ale souboj týmů, které ještě před pár týdny působily v divizi. Tu pravou třetí ligu tedy poznáme až v příštím kole, kdy pojedeme do Rosic. Souhlasíš?
No tak poznáme…. Já bych řekl, že ten rozdíl tam až tak obrovský ani není. My jsme náš kádr museli oproti minulé sezoně rozšířit, což bylo pro nás nejdůležitější. Přivedli jsme sem čtyři nové hráče, zvýšila se tak konkurence v mužstvu. Když někdo nemůže, tak samozřejmě číhá na lavičce někdo jiný a o tom to je. My jsme tu divizi, hlavně podzim, tahali v jedenácti lidech, kdy jsme měli hodně zraněných. Teď to máme jinak. Je sice zraněný Honza Wludyka, chyběl nám taky Stříža (Michal Střižík) v obraně, protože včera měl svatbu a byl svědek. Ostatní tyto kluky zastoupili a myslím si, že o tom tahle kabina je. Všichni drží palce těm, co hrají, a naopak.
Jak to vypadá s Petrem Soukupem, který byl dnes rovněž vidět v ochozech?
Tak Peťa Soukup se zapojil v týdnu do přípravy, jelikož měl delší dovolenou, takže s námi nebyl ani při přátelských zápasech. Teď už ale trénuje a dohání nějaké to tréninkové manko. Jak jsem již říkal, je nás dost, takže se dnes nevlezl ani na lavičku, ale tím neříkám, že tam v příštím týdnu nemůže zase být.
