Dvě sezony se pod Beskydy hrála třetí nevyšší fotbalová soutěž. Náš A tým si ji zahrál vůbec poprvé v bohaté historii klubu, soutěž jsme ale nakonec udržet nedokázali. Tým BFK se tak po dvou letech vrátil zpátky do divize, kde patřil již ke stálicím.
Po sestupu bylo dlouho na vážkách, zda se Frýdlantští do Moravskoslezské divize vůbec přihlásí. Naprostá většina hráčů oznámila, že si našla buď jiná angažmá, nebo se vrátili zpátky do svých mateřských klubů. Pro trenéra Radima Wozniaka ty začátky nebyly tedy snadné. „Všechno jsme tu museli řešit na poslední chvíli, dokonce se v klubu uvažovalo, že bychom šli hrát kraj,“ vzpomíná s odstupem doby na letní trable kouč 1. BFK. „Nakonec klub přivedl mnoho mladých hráčů, šáhli jsme i do vlastních řad. Ten tým byl bez větších zkušeností, ale myslím si, že se vedení rozhodlo správně,“ řekl Wozniak, se kterým jsme si na chvíli po skončené podzimní sezoně popovídali.
Radime, co řekneš, když se tě zeptám na otázku, jak se s odstupem času díváš na právě skončenou podzimní část soutěže?
No, že je to zajímavá, leč moc těžká otázka (smích). Vše se tady totiž dělalo na poslední chvíli a jednou z možností bylo, že se áčko přihlásí až do kraje. Nakonec se rozhodlo jít mnohem těžší, náročnější, a hlavně bolestivější cestou. Teď si ale myslím, že se zdejší vedení rozhodlo dobře, přestože začátek byl opravdu pro všechny dost hektický a náročný. Museli jsme se obrnit trpělivostí, jelikož to nebylo jednoduché.
Ten tým se ti prakticky během několika dnů hodně změnil. Souhlasíš?
Přesně tak, odešlo mnoho hráčů, myslím, že snad sedm nebo osm, kteří vyjádřili touhu hrát ve vyšší soutěži. Pak tu byli kluci, co šli hrát do ambiciózního Havířova, ale to jsme už od nich věděli během jarní části. Stejně tak jsme věděli, že náš tým budeme muset doplnit nejen z řad místních dorostenců, ale také i novými mladými hráči z okolí. Takže během léta tady přišlo mnoho nových hráčů, pomohli nám rovněž i kluci z dorostu, za což trenérům moc děkuji.
Jak se ti vůbec s takto obměněným kádrem zpočátku pracovalo?
Popravdě to byly velké nervy. Stále jsme kolem sebe poslouchali, jak je tady všechno špatně, že se to tady dělá blbě. Každý totiž ví, jak se, co má dělat, ale když má někdo pomoci, tak prostě nikdo nepomůže. Ale tak to v životě prostě chodí. My ale prostě dělali vše, jak jsme nejlíp uměli. Kluci, co přišli z dorostu, tak pro ně to byl velký rozdíl. I já, jako začínající trenér, se musel dost učit a oťukávat se. Ale jsem rád za všechny kluky, co tady zůstali. Ti mě během podzimu opravdu moc pomohli, a to jak herně, tak hlavně lidsky. Myslím, že koncem podzimu si to vše začalo sedat.
Pojďme k dosaženým výsledkům. Jsi s nimi spokojen?
Tady taky sám nevím, jak to uchopit. Na začátku sezony jsem si říkal, že pokud získáme takových patnáct bodů, tak budu spokojený. Ale asi tím, že jsem náročný nejen na sebe, ale i na své okolí, tak těch bodů jsme měli mít určitě mnohem více.
Můžeš to rozvést?
Před sezonou bych těch sedmnáct bodů bral, ale když kouknu na hru, na výkony, tak až na zápas s Novým Jičínem a dva poločasy (s Polankou ten první a s Vítkovicemi ten druhý, pozn. red.), jsem byl fakt spokojený. No a závěr podzimu už byl z naší strany povedený. Co mě ale mrzí a štve, tak jsou individuální, až bych řekl, že přímo dětinské chyby, po kterých nás vždy soupeř dokázal potrestat. V tom byl u nás kámen úrazu.
Jaké jsou tedy vyhlídky do jarní části?
Hlavně zvládat těžké situace a zápasy. Je škoda, že z osmi prohraných utkání jsme jich rovnou sedm prohráli o branku, a to často až gólem v závěru zápasu. Tam si myslím, že nefungovala hlava a sebevědomí, což znám z časů, kdy jsem sám hrával. Prostě u zápasů s Polankou, Břidličnou, Bohumínem a Havířovem jsme mohli uhrát lepší výsledek, jenže my jsme během utkání začali o sobě pochybovat. Na tomhle musíme hodně zapracovat, a to u většiny hráčů.
A co se týče kádru?
Tak na prvním místě je snaha ten tým ponechat tak, jak je. A pokud to jen půjde, tak bych jej doplnil z vlastních zdrojů. Máme tady hodně šikovný dorost a myslím si, že ti kluci jsou příslibem do budoucna. Už za nás nastoupili Faldyna, Hykel, Šustai, Stávek, Žáček, což si myslím, že je moc dobré číslo a vizitka i toho, kam ten fotbal ve Frýdlantu směřuje. Chceme dávat prostor a šanci mladým klukům, a to nemluvím o tom, že v dorostu je ještě Nguyen, Tomeček, či Somr. Tyhle všechny bych vzal i do přípravy, ale jsem si rovněž vědom, že by dorost neměl rázem s kým hrát. Musíme do toho také vložit i rozum. Jinak doufám, že se nám podaří udržet důležité hráče, a že se kluci znovu nikde nerozprchnou. Co tak vím, tak do Frýdku by se měl do přípravy vrátit Denis Němec a nejspíš nám odejde Honza Svatonský. Jinak jsme zatím domluveni s ostatními, že u nás všichni zůstanou. A to bych si i přál.
Jsou někteří hráči, které bys za jejich výkony během podzimu vyzvedl či pochválil?
Jak jsem už několikrát řekl i klukům v kabině, tak vyhráváme jako tým, ale také i prohráváme jako tým. Je jedno, kdo dá branku, nebo kdo jí zabrání, každý má v kabině své místo a svůj úkol. Ale tři jména bych asi přeci jen zmínil, a jsou to Petr Literák, Honza Svatonský a Kuba Švrčina. Tihle si tu pochvalu zaslouží, nejen přístupem, ale i svými výkony na hřišti. Musím však říct, že s přístupem jsem byl spokojený skoro u všech, našly se i situace, kdy jsem však spokojen nebyl, a to se také hned i řešilo. Někdy to bylo během týdne, někdy už krátce po utkání. Nejsem člověk, který v sobě něco dusí.
No a jak to vůbec vypadá s tebou? Šuškalo se, že po podzimu s trénováním ve Frýdlantu skončíš?
Ano, bylo tomu tak. Ale před posledním zápasem v Řepišti jsme se domluvili s Ondrou Prepslem, že tu káru dotáhneme až do konce sezony. Jak jsem už říkal dříve, to nejhorší máme za sebou a opravdu se ten tým zvedá. Je ale pravda, že mě několikrát napadlo, zda mě to tu vůbec dává smysl. Jezdit z Ostravy tam a sem, trápit se. Ale nerad něco vzdávám a když dám slovo, tak jsem jej zatím vždy dodržel. Navíc se tady udělal opravdu velký kus tvrdé práce, všichni v klubu se snaží dělat co mohou. Mužstvo začalo dobře pracovat, mladí se otrkali a pokud se vyvarujeme těch zmiňovaných individuálních chyb, tak to bude dobré.
Kdy se pustíte znovu do práce?
S tréninky jsme skončili teprve nedávno, takže teď nás čeká volno, ale bude to aktivní volno. Kluci mají naplánované běhy, a to jak v prosinci, tak i v lednu. Společně se pak sejdeme v úterý 21. ledna a budeme trénovat čtyřikrát týdně. Do toho máme naplánované i přípravné zápasy a počátkem března nás čeká první mistrovské utkání. Můžu ještě něco říct?
Samozřejmě…
Chtěl bych na závěr poděkovat všem, kteří klub nenechali na holičkách, hlavně v těch těžkých dobách. Jak se říká, nikdy není nic tak horké, jak se upeče. Přesto všichni si v klubu zaslouží absolutorium. Každý to mohl zabalit a odejít. Těchto lidí si nesmírně vážím, že jsou tady a s těmi vždy rád potáhnu tu pomyslnou káru dál.
