S pěti vstřelenými góly je frýdlantský útočník Bohdan Velička opět nejlepším střelcem týmu. Po posledním utkání s Hodonínem jsme si s naším kanonýrem popovídali.
Pojďme se nejprve ohlédnout za sobotním domácím duelem s Hodonínem, který jsme prohráli o čtyři branky…
Myslím si, že na začátku jsme byli určitě velmi vyrovnaným soupeřem. V těch prvních dvaceti minutách to bylo spíše takové nahoru dolů. Do toho jejich prvního gólu jsme i my měli nějaké náznaky, ale po té inkasované brance soupeř zjednodušil svou hru, trošku zalezli a prakticky diktovali tempo hry. My se k tomu nijak nepřizpůsobili a ten druhý gól nás de facto dorazil. Pak se už otevírala vrátka v naší obraně, navíc jsme ani vpředu nedokázali míč podržet. Soupeř si s námi pak začal dělat co chtěl.
Zmínil si první dvě inkasované branky, ty jsme si bohužel dali sami…
Byly, no. O poločase jsem se bavil s Keksou (s brankářem Ondřejem Prepslem, pozn. red.), že ten první gól se míč odrazil od tyče do jeho ruky a pak nějak do brány. No a ten druhý gól… za to Svaťák (Honza Svatonský, pozn. red.) určitě nemohl. Oni zahráli dobrý křižný balón za naší obranu, borec to pak z jedničky nastřeloval před bránu a tam přišla bohužel teč na první tyčku.
Podzim nám tedy skončil, když se za ním zpětně ohlídneme, tak končíme na šestnácté pozici. Jak ty sis užil ten podzim ve třetí lize?
Tak z počátku to byla taková spíše euforie, že jsme do té třetí ligy šli. Hned jsme porazili Vítkovice a vše vypadalo růžově. Pak jsme ale dostali pořádnou facku v Rosicích, kdy jsme v podstatě zjistili, o čem ta třetí liga vlastně je. Myslím si, že ani pak to nebylo dobré, přišla porážku ve Velmezu. Postupem času jsme si ale na to tempo a hru ve třetí nejvyšší soutěži přivykli.
Když to srovnáme s divizí, kde jsme působili v minulé sezoně, tak vám přibylo zápasů. Jako hráč určitě kvituješ, že se hrálo někde do poloviny listopadu?
Pro mě osobně je to už nějaký čtyřicátý zápas v řadě. Dovolenou jsem prakticky ani neměl, jelikož ještě pracuji v klubu na údržbě. Jinak nám před posledním kolem nasněžilo, ale to je zkrátka Frýdlant. To město je tak specifické. Člověk přijede do Ostravy a tam není po sněhu ani památka. Pak přijedete do Frýdku, a také nic. No a když dorazíte do Frýdlantu, tak tu máme pár centimetrů čerstvého sněhu. Takže jsme místo tréninku museli jít s klukama odklízet hřiště, aby se zápas vůbec dal odehrát. To je prostě Frýdlant (smích).
Ty jsi na podzim vstřelil pět branek, což tě vlastně znovu udělalo nejlepším týmovým střelcem. V čem byl podle tebe největší rozdíl střílet ty branky v divizi a naopak teď ve třetí lize?
Asi určitě v tom, že se v MSFL jako útočník nedostaneš do tolika brankových příležitostí. Šlo poznat, že obránci jsou na této úrovni daleko zkušenější, důraznější a nedělají tolik chyby. Ty týmy se vrací zpátky třeba v sedmi lidech. A také ke mně do útoku přibyl Vary (Adam Varadi, pozn. red.), což je prakticky taky typicky útočník, takže jsme se o ty góly dělili. Máme de facto nastřílen stejný počet branek (Varadi dal 4 góly). V té divizi jsem hrál na hrotu jen já, takže tohle já považuji za dva největší rozdíly mezi těmi soutěžemi.
Teď trochu odbočíme od frýdlantského fotbalu. Ty máš za sebou jeden velký fotbalový úspěch na poli vysokoškolského fotbalu. Můžeš nám prozradit oč jde?
Jedná se vlastně o Univerzitní fotbalovou ligu, kterou jsme začali hrát někdy od února nebo března. Je to podoba hokejové nebo basketbalové ligy, které už mají přeci jen větší tradici, vždyť tam bývají ve finále třeba u hokeje vyprodané haly.
Jaký byl vůbec systém této soutěže?
V té první polovině roku se hrálo nejdříve ve skupinách a pak se postupovalo do vyřazovacích bojů. Já hrál za brněnskou Masarykovu univerzitu, se kterou jsem postoupil až do závěrečného finále. V něm jsme pak porazili loňského vítěze Univerzitu Karlovu trochu divokým výsledkem 6:5. Byl to takový hokejový zápas (smích). Loni jsme skončili třetí, takže jsme si výrazně polepšili.
Univerzitní fotbalová liga (UFoL) je součástí nového projektu ČAUS Univerzitní ligy, který vznikl na podporu pravidelného sportování studentů na českých vysokých školách. Tento projekt našel podporu napříč akademickým prostředím v České republice, včetně Národní sportovní agentury. Tuto soutěž pořádá ČAUS ve spolupráci s Fotbalovou asociací ČR. První ročník této soutěže proběhl na podzim 2021.
Takže jde prakticky o celorepublikovou soutěž?
Ano. Té soutěže se účastnilo patnáct vysokých škol z celé České republiky.
Narazil si během soutěže na nějakého hráče z vyšší soutěže?
Určitě. Třeba ve finále měli kluci z Karlovky nějaké hráče z druhé ligy, myslím, že přímo z Dukly. U nás v týmu se střetávám s klukama ze třetí ligy, jako z Blanska nebo z Kroměříže. Hráči z Hlučína a Baníku hrají zase za Báňskou. Jak se spolu potkáváme v lize, tak i tady v rámci této soutěže.
Fotbalová sezona o víkendu skončila, platí to i u tebe? Máš už konec s fotbalem?
Rád bych, ale neskončila (úsměv). Hraji ještě Karvinskou futsalovou ligu, kde jsou mými spoluhráči například trenér Šrámek, Kuba Švrčina, David Marek a nově ještě Vojta Hajnoš. Jsme obhájci titulu z loňska, takže máme před sebou těžký úkol. Fotbalem se tedy budu bavit pořád.
