Radim Šafner přeje na snídani svým spoluhráčům dobrou chuť a Martin Indra dodává: „Hlavně ať to dneska přežijeme“. Dnešní den opravdu připomínal „boj o přežití“. Byla to výzva, jak skousnout další dávky běhu, sprintu, cvičení a fyzické makačky. Nikdo se nešetří, všichni jedou na doraz. Není kam uhnout, není se kde schovat. Každý si sahá na samé dno svých sil, je těžké držet tempo a popadnout dech. Ale i přesto všechno, tým je pořád optimisticky naladěn. „Chlebis se bojí výšek“, křičí na trenéra Martina Šrámka Ondra Dvořák, když vidí, jak vysoko do svahu se budou muset všichni fotbalisté vyšplhat. Všech 18 hráčů je rozděleno do třech týmů a po skupinách se vydávají zdolávat svah místní sjezdovky. Trenéři dole hlásí časy, hráči dobíhají, někteří padají na zem a svůj dech by potřebovali „chytit lanem“. Nic naplat. Jde se znovu a znovu. Rychle sejít nebo sjet po zadku dolů a znovu vyběhnout nahoru. Dvě série po pěti výbězích, celkem 10x nahoru. A když už si všichni myslí, že je po všem, trenéři vyhlásí soutěž o nějrychlejšího hráče, a všichni se znovu vydají do kopce. Dopolední část je za námi.
Po obědě krátký odpočinek a jde se znovu na věc. Výběhy do kopce, kdy to už skončí, dívají se na sebe hráči. Po hodině a půl je konec. Hurá na wellness, zregenerovat, vyhřát se a odpočinout. Na konci čtvrtého dne čeká naše fotbalisty ještě turnaj v bowlingu. Určitě za odměnu. Za to jak makali a dřeli. Soustředění je u konce, v neděli po snídani domů, odpočinout si a načerpat síly. V pondělí vzhůru do práce nebo do školy. A i proto, klobouk dolů před Vámi, pánové!
