Do jarních bojů vstoupil náš tým s novým mužem v čele. Teprve jednadvacetiletý záložník Tomáš Maloň převzal kapitánskou pásku a my jsme ho při této příležitosti vyzpovídali. Co pro něj znamená nahradit klubovou legendu a jak hodnotí úvodní jarní zápasy?
Tomáši, do jarních odvet vedeš frýdlantský tým jako kapitán. Většinou to bývají ti nejzkušenější matadoři, u nás tato role navíc dlouhá léta patřila Petru Literákovi. Jak tuto změnu vnímáš?
Pro mě je to určitě velká změna. Doteď jsem dělal Peťovi zástupce, ale převzít po něm kapitánskou pásku naplno je zkrátka obrovská čest. Vždyť já mám ještě v živé paměti ty chvíle, kdy on hrával druhou ligu za Frýdek-Místek a já s ním jako malý kluk chodil za ručičku při nástupech A týmu. Odjakživa byl mým fotbalovým vzorem, o to větší je to pro mě pocta.
Předal ti Petr jakožto dlouholetý kapitán nějaké cenné rady, jak šéfovat kabině?
Vlastně ani ne (úsměv). Myslím si, že jsem takový přirozený lídr a mezi kluky to zkrátka tak nějak samo vykrystalizovalo. Všechno to začalo už dřív, když mi náš gólman Kuba Švrčina řekl, že budu zástupcem. Kluci si možná řekli, že bych měl na sebe vzít větší zodpovědnost za celý tým. Nevím přesně, jak se to seběhlo, ale beru to jako obrovskou novou výzvu a chci se s touto rolí co nejlépe poprat.
Jaro jsme odstartovali fantasticky – výhrou venku proti lídrovi z Havířova. O to víc mrzí, že jsme doma body nepotvrdili a podlehli Šumperku 0:2…
Přesně tak. My totiž hrozně moc chceme, aby byl náš stadion pro soupeře nedobytnou tvrzí. I proti Šumperku jsme měli několik opravdu slibných šancí, ale na rozdíl od soupeře jsme prostě selhali v koncovce. Právě z téhle produktivity si musíme vzít do dalších zápasů to největší ponaučení.
Když se ještě vrátíme k utkání se Šumperkem: První půle moc šancí nepřinesla, pak ale soupeř dal krásný gól. My jsme měli tutovky na kopačkách Veličky a Jílka. Byl to zlomový bod zápasu?
Řekl bych, že náš hlavní problém byl jinde. Chyběl nám mnohem lepší pohyb a taky důraz při sbírání odražených míčů. Byli jsme prostě všude o krok pozadu. Je pravda, že nám do karet moc nezahrál ani terén, ale na to se rozhodně nechci vymlouvat. Je to jednoduché – do příště musíme naši hru zlepšit!
