V zimní přestávce posílil náš kádr devatenáctiletý zadák Václav Dedek. Ten na podzim minulého roku hostoval v juniorce brněnské Zbrojovky, takže nějaké zápasy mezi seniory absolvoval ještě před příchodem do našeho klubu. „Těch utkání tam ale moc nebylo,“ přiznává autor našeho posledního gólu v MSFL, který znamenal zisk velmi cenného bodu s týmem z Rosic.
Je to sice velmi krátká doba, ale jestli se můžu zeptat, jak jsi vůbec ve Frýdlantu spokojen?
Mě se tady líbí. Já jsem z Ostravy, takže to nemám do Frýdlantu daleko, navíc máme chatu v Beskydech, takže ve zdejším okolí jsem strávil hodně času. Musím říct, že pod těmi horami má ten fotbal své kouzlo. Není to jak třeba někde ve městech. I v kabině je to více domáčtější, jsme jako fotbalová rodina.
Pojďme k úterní dohrávce, ve které jsme remizovali s Rosicemi 1:1. Co řekneš k zápasu?
Musím uznat, že proti nám stál opravdu kvalitní soupeř. Fakt těžký zápas, oni byli na velmi dobré fotbalové úrovni. Myslím si, že jsme hráli dobře svou hru, podle předem daného plánu. Věděli jsme, že když budeme hrát důrazně, makat jeden za druhého a prostě hrát svůj fotbal, tak se ten výsledek zkrátka dostaví.
Když se ohlédneme za prvním poločasem, tak tam je určitě škoda té situace, při které jsme inkasovali jedinou branku v zápase…
Samozřejmě takové góly hodně bolí, zvláště, když padnou po několika odrazech. Je to smůla prostě, ale podle mě jsme na tu situaci pak dobře zareagovali. Hlavní bylo, že jsme se nesložili a nadále se snažili hrát svou hru. Nakonec jsme se v samém závěru dočkali vytouženého vyrovnání.
Vyrovnání přišlo, ale bylo to opravdu až v té poslední možné chvíli. Věřil jsi, že ten gól z té poslední standardky přeci jen můžete ještě dát?
Tak samozřejmě vždy jdete na hřiště s tím, že chcete vyhrát, nebo přinejmenším remizovat. Co si budeme povídat, je lepší brát bod, než jej nemít vůbec. Takže vždy tam ten chtíč je. Někdy to tam padne, někdy ne. Myslím si, že dnes to bylo vyústění našeho výkonu, který byl velmi dobrý.
Po té tvé hlavičce zpátky na bránu se mi zdálo, že ten míč neskutečně pomalu letí. Tam byla spousta hráčů v napětí…
Tu situaci mám pořád ještě před očima. Míč se ke mně dostal a já se jen snažil vrátit jej naslepo zpátky. Jelikož ta hlavička nebyla nijak důrazná a rychlá, myslel jsem si, že míč gólman chytne. Najednou tam jejich hráči popadali a balon skončil v bráně. Obrovská euforie v té chvíli a já jsem za ní určitě nesmírně rád.
Vzhledem k faktu, že ta tabulka je v její dolní části opravdu vyrovnaná, tak ten bod má velkou cenu…
Jo, s tím souhlasím. My jdeme zápas od zápasu, takže každý bod je pro nás důležitý. Zvlášť, když se točíme kolem sestupových příček. Doufám, že se nám bude bodově dařit i v dalších utkáních a třeba na ten náš bojovný výkon navážeme už teď v sobotu, kdy hrajeme doma s Vrchovinou.
Ona je to náhoda, ale bavili jste se doma o tom, že tebe vlastně koučuje trenér Šrámek a naopak jeho dceru vede u extraligového celku frýdecko-místeckých volejbalistek tvá máma?
(smích) Jo, je to taková zajímavá shoda náhod, ale určitě to nemá žádnou souvislost, že se to takhle sešlo. Trenér Šrámek na mě sice možná přišel díky tomu, že mamka trénuje. Pak vznikají i vtipné příhody, kdy někdy přijdu domů a postěžuji si, že jsem třeba dostal od trenéra vyhubováno na tréninku. Mamka pak řekla, že ona měla něco podobného. Pak jsme se tomu jen zasmáli.
.
VAŠKŮV PREMIÉROVÝ GÓL (v 94´takto srovnal skóre zápasu s Rosicemi na 1:1)
