Pro někoho to bylo možná překvapení, když do utkání s béčkem ostravského Baníku přivedl tým na hlavní plochu jako kapitán středopolař Ondřej Škorik. Ten pak se svými spoluhráči mladému celku soupeře statečně odolával, aby nakonec Ostravany v nastaveném čase obral o vítězství.
Ondro, blahopřeji ti k té kapitánské pásce. Byl jsi vlastně už někdy tady kapitánem?
Co si tak vzpomínám, tak to bylo asi jen jednou. Bylo to v době, kdy jsem do Frýdlantu přestupoval z Vratimova. Jestli si vybavuji, tak to bylo proti Frýdku a snad jen kvůli tomu, aby se něco zaplatilo do společné kasy.
Během sezony se o pásku dělili Bohdan Velička s Ondrou Prepslem. Na čí popud přišla tedy ta změna?
V týdnu za mnou přišel trenér Wozniak a řekl mi, že se rozhodl mě proti Baníku udělat kapitánem. Já na to reagoval slovy, zda není blázen, proč to dělá (smích)… Vždyť tu máme Veliho (Veličku, pozn. red.), nebo spoustu starších a zkušenějších hráčů. Odpověděl mi, že to je poděkování za tu celou dobu, co ve Frýdlantu jsem a také za to, jak makám na hřišti.
Byl jsi na hřišti nervóznější, nebo páska tě vůbec nijak nelimitovala?
Spíš bych řekl, že mě zklidnila (smích). Já jsem totiž před každým zápasem strašně nervózní. Nevím proč tomu tak je, ale tentokráte jsem byl určitě klidnější.
Pojďme k samotnému utkání. Jak ty jsi viděl sobotní duel s Baníkem?
Ten první poločas byl z naší strany takový horší, spíš bych řekl dokonce že i velmi špatný. My vůbec nestíhali s nimi v ničem. U každého míče jsme byli druzí, nedařilo se nám podržet míč, a i když jsme se dostali do nějakých dvou šancí, bylo to zkrátka z naší strany slabé.
Co se změnilo tedy v poločase? Byla tam nějaká průvodní řeč, nebo nám pomohl ten tvůj kontaktní gól z kraje druhé půle?
My si v šatně řekli, že do nich musíme více chodit, že nám právě tohle v prvním poločase chybělo. Šlo poznat, že na tyhle souboje jsou oni alergičtí. Zkusili jsme na ně tedy vletět a oni jako by rázem nevěděli co hrát. Byli takoví nervóznější, nám se navíc začalo dařit i v kombinaci. Dali jsme gól, což nám určitě pomohlo. Potom jsme hráli svou hru.
Přesto to dlouho bylo stále mínus jedna, věřil jsi, že to může pořád přijít?
Já věřil pořád, protože ono se stalo už několikrát, že jsme v posledních minutách inkasovali. Proto jsem si říkal, proč by se to už sakra nemohlo obrátit a teď tu branku dáme prostě my. Naštěstí se nám to podařilo.
Dlouho se mluví o skvělé partě, kterou tady máte. Setkal ses s něčím podobným ve své kariéře?
Já měl vždy štěstí, že tam kde jsem hrál, tak jsme měli výbornou partu. Tady je to ale extrém, opravdu rodinný klub. Protože ti hráči, kteří tu hrají, tak jsou navíc velkými kamarády. Vůbec se tu neřeší, že někdo v minulosti hrával první ligu, nebo druhý přišel z dorostu. Všichni jsme si tu rovni a také se tak i bereme. Určitě na to budu vzpomínat do konce života a rád bych se s klukama vídával i po konci kariéry. Přirostlo mi to tu k srdci.
Sezona pomalu končí, máme před sebou už jen dva venkovní výjezdy. Co k těmto dvěma utkáním, která nás čekají?
Podle mě, jestli budeme vycházet z toho, jak jsme vstoupili do druhého poločasu s Baníkem, tak bychom nemuseli prohrát s nikým. Věřím, že si nějaké ty body můžeme přivézt.
Ptal jsem se na to i trenéra Wozniaka, zeptám se i tebe. S Baníkem to byla v podstatě domácí rozlučka s letošní sezonou, je nějaký vzkaz směrem k fanouškům 1.BFK?
Už když jsem tady přestupoval, tak jsem poznal, že fanoušci jsou tady výborní. Že ten fotbal mají moc rádi. Chodí tady vysoké návštěvy, lidi povzbuzují a my jsme jim za to neskutečně vděční.
